Bibri.net

Včera večer jsem se šel projít městem abych splnil svůj nedávný závazek, že minimálně jednou denně vyjdu z bytu. Procházeje okolo Tibetu zaujal mne bigbít, který se celkem mohutně valil zevnitř. Nakouknul jsem a zůstal. Uvnitř řádila legenda zvaná The Plastic People of The Universe, přesunutá z náměstí do klubu z důvodu vydatného lijáku. Narazil jsem na Olomoucké kulturní léto v plném proudu a tak jsem se rozhodl, že se na chvíli zastavím a podívám se. Nepochybil jsem …

Předem nutno říci, že jsem kapelu nikdy neviděl naživo, ani jsem nevyhledával její tvorbu. Tenhle styl mne nijak neoslovuje, lépe řečeno je mi cizí. Za prvé nemám rád depresivní věci a za druhé jsem příliš mladý na to, abych pochopil jejich generační výpověď a a jejich problémy. Proto jsem si taky na koncertě připadal trochu cizí – tolik mániček jsem pohromadě asi nikdy neviděl. Určitě ne v jazz klubu :).

Ale koncert se povedl. Atmosféra byla výborná a kapela hrála také velmi dobře. Fotky bohužel nemám :(. Zvuk byl na slušné úrovni, rozhodně o mnoho lepší než to, co je v Jazzu slyšet obvykle. Zvučil Franta, takže jsem mu poděkoval. Soudě dle toho, co jsem zaslechl, líbilo se vystoupení i přítomným máničkám. Mám-li hodnotit tak musím říct, že jsem to nečekal a byl jsem opravdu velmi příjemně překvapen. Budete-li mít cestu okolo nějakého vystoupení „Plastiků“, nezapomeňte se zastavit.

A ještě veselá historka z natáčení. Přítomný kamarád mi vyprávěl příhodu, jak potkal na tom samém místě tři mladé američanky z NY. Bylo to v červnu během našeho společného koncertu s Voodoo Boogie. Prý byly překvapené a říkaly, že muzika je super, ale že tolik mániček pohromadě v životě neviděly (oproti dnešku tam byla tak třetina lidí :). No a kamárad – znalý věci – byl udiven a ptal se jich, co teda v tom NY dělají a proč tam jsou. Odpověděly mu, že hlavně nakupují, protože je to tam prý levné. No řekněte, věřili byste tomu?