Bibri.net

Stalo se – po divadle jsem učinil další zkušenost a mihnul jsem se náhodou i v televizi (pozor, jen pro silné nátury!). Že to není úplně pravdivé médium asi tušíme všichni, ovšem měl jsem jedinečnou možnost ověřit si tohle tušení v praxi. Popravdě řečeno, jsem z toho pěkně zděšen…

Přímou konfrontací zážitků z televize s výsledkem (vysíláním) jsem dospěl k následujícím zdrcujícím závěrům:

• Nikdo z těch lidí v televizi nevypadá ve skutečnosti tak dobře, ani náhodou. Kupříkladu naše kapela působí celkem rozumně (slyšel jsem i výraz sexy), zatímco ve skutečnosti jsme parta nepříliš vábných typů.
• To, co se v televizi říká, zní naživo mnohem hůře než z televize. Nesmysly, jenž jsem ve studiu slyšel na vlastní uši, se mávnutím kouzelného proutku (nebo spíš vysílače) proměnily na stravitelný, místy velmi zajímavý projev. Neuvěřitelné.
• Všechno tohle má (zřejmě) na svědomí banda lidí, která okolo vás skáče. Osvětlovači na vás svítí, abyste nevypadali jak blbci, kameramani vás zabírají z té nejméně škaredé strany, střihači to všechno sestříhají, pak se to obarví. Jsou tam taky zvukaři abyste nezněli blbě, maskérky co vás napatlají abyste se nepotili, no prostě strašné kvantum lidí. Možná má zmíněné změny na svědomí i něco dalšího, ale na to jsem nepřišel.

Jediný rozumný závěr, který se dá z výše uvedených faktů vyvodit, je ten, že v televizi uvidíte všechno možné, jen ne realitu. Tušil jsem to, nyní to mám empiricky potvrzeno.

Když přihlédnu k faktu, že šlo o živé vysílání, jímá mne hrůza při pomyšlení, co se asi děje při natáčení filmů nebo nedejbože při natáčení reality show. Opravdu věřte psychologům, kteří tvrdí, že reality show je nereálný nesmysl.

Buď jak buď, ode dneška nevěřím televizi ani slovo či obrázek. Což v praxi znamená, že si ji hned tak ani nepořídím :).