Bibri.net

Nedávno jsme v hospodě řešili otázku, proč zrovna open-source. Zjistil jsem, že u mně je to především proto, že když něco chci, tak si to můžu udělat – viz nedávný zápis. Pro normální lidi je to pitomost, ale pro mně je to důležité, i když to tak často nevyužívám. Zajímavé je, že podobně to může vidět třeba i učitel češtiny a němčiny. Důležitá je také dostupnost informací, málokdy se mi stane, že bych nenašel informaci, kterou hledám.

Možná se to nezdá, ale tyto věci jsou hodně důležité. A hlavně je problém v tom, že když ten rozdíl pocítíte, tak už jinak nechcete. V současné době jsem nucen používat pouze velmi málo nesvobodného softwaru a často u toho skřípu zuby takovým způsobem, že to musí slyšet i jeho autoři. Pomoci se nedovoláte, nikdo vám neporadí, škoda mluvit…

Naopak, abych se přiznal, tak úplně nejvíc z těch věcí okolo open-source nesnáším fanatické blbečky, kteří z Linuxu a open-source dělají ideologii „všechno je zadarmo.“ Přímo tím totiž nahrávají na smeč ostatním, kteří jej pak prohlašují za komunismus. Viz třeba nechvalně známé výroky p. Ballmera o komunismu a rakovině, které asi mají sloužit jako „bububu“ na americké uživatele, z nichž bohužel většina neví, co je komunismus a ani co je rakovina. Mimochodem proto taky nemám moc rád Ubuntu, které se některými svými postoji k tomuto přímo přidává, což v důsledku produkuje ortodoxní „zadarmistickou“ – a často v tomto směru také hodně uřvanou – komunitu.

Jenže mezi komunismem a open-source vidím podstatný rozdíl. Za prvé o nulové ceně u open-source nikdo nehovoří – kdysi jsem se na toto téma na Ábíčku rozohnil tak, že z toho Leoš udělal článek Cena za GPL software. Za druhé za open-source vidím především možnost spolupráce a také sdílení myšlenek.

A to jsou podle mně možnosti, díky kterým by se lidstvo nikdy nedostalo tam, kde je. A toho si taky na open-source vážím nejvíce.